O maličkostech

O maličkostech I.



Tak je tady konečně jaro.Nastává ten krásný čas rašení pupenů a voňavého vzduchu.Jakmile roztaje sníh je ale na ledacos vidět.
Při vycházkách po nejbližším okolí obce nacházím nepořádek a odpadky na místech, kde by být neměly. Množí se černé skládky a rostou, protože se o ně nikdo nepostará.Chápu, že obecní zastupitelstvo má dost práce uvnitř obce a odbor životního prostředí musí řešit závažnější problémy. Na maličkosti tohoto typu nemá čas.Jenomže to nejsou maličkosti
.Kazí to vzhled i dobré jméno. Zviditelňujeme obec tím, že pořádáme různé akce – Hody,Den řemesel, vinobraní.Máme cyklotrasy, jsme součástí regionu, ale uklizeno nemáme.
K obci patří také okolní cesty a cestičky a ne všichni návštěvníci tráví svůj čas ve vinném sklípku. Pokud si vyrazí na procházku, skončí na nějakém smetišti. Zrovna tak musí být zklamaní i občané, kteří tráví svůj volný čas venku. Přibývá starších lidí, chodí na procházky se psem, přibývá rodinných procházek s dětmi. Míst, kam se dá zajít, není u nás zase tak mnoho.A i to málo je zasypávané odpadky nebo je znehodnoceno jiným způsobem. Máme smůlu, že nejsme součástí žádné chráněné oblasti, ovšem ke dvěma máme velmi blízko (Mikulčice, Soutok). Měli bychom si to uvědomit a raději chránit než likvidovat to málo z přírody, co tu máme.
Žijeme tady a teď, bohužel.Co uděláme nebo neuděláme, budeme mít. Viděla jsem návrhy a plány výsadby schválené už před deseti lety. Jednou to tady u nás bude krásné. Jednou…
V novém územním plánu jsou tyto návrhy zase jenom opsané. Ale kdo to udělá? A kdy? Aby tu bylo krásně, je potřeba vidět dál než jenom k plotu vlastního dvora nebo zahrady. Asi se nedožiju nových alejí, remízků, louček, když se bude jenom plánovat a opisovat. Musím se spokojit s odpadky kolem cest?
S minimálními finančními prostředky, rozumnou spoluprací s obecním úřadem a majiteli pozemků, by se tyto plány mohly alespoň v některých bodech plnit. A začít můžeme s maličkostmi, když na víc nemáme.
I stromy rostou pomalu.
Jako občan mám povinnost a tedy i právo starat se o své životní prostředí.Pokusím se obojího využít, a třeba se někdo z vás přidá.









Duben 2006

O maličkostech V



Nebudete mi to věřit,ale jsem naštvaná.
Snad vinou energetické politiky,snad pro atavistický pud,který nás nutí dívat se do hořícího ohně aspoň v krbových kamnech.
Pokud někdo v lese,o pár nadmořských metrů výš,upytlačí smrk nebo borovici,ten les to snad ani nepozná.Vím,že se to nesmí,ale dělá se to.Ovšem tady u nás,kde se dají vzrostlé,volně rostoucí stromy spočítat div ne na prstech,zůstane po takovém „pytlákovi“pořádná díra,která je ze všech stran vidět.A prázdných míst přibývá.
Rychlost s jakou stromy mizí je zarážející.Ještě tak dvě tři zimy a nebude v okolí obce co ořezávat a kácet.Možná zbude křoví.To v super výhřevných kamnech nehoří,a má tedy šanci,
že přežije.
Víte, že i dnes jsou země,kde je pokácení stromu trestáno jako zločin? U nás nejsme a
ještě dlouho nebudeme tak daleko.Když vás zrovna nechytí,jste za šikulu.To ,že jste sobec,který získal trochu dřeva zadarmo,vám vynese nanejvýš uznalé poplácání po ramenou od kamaráda,co vám půjčil pilu.Že v podstatě okrádáte nás ostatní je vedlejší.Matička příroda přece patří všem,a tak si z ní každý může něco urvat.A vůbec,co si tady stěžuji,měla jsem s tou pilou přijít první.
Zákon je vlastně zdokonalené zvykové právo z dávných dob.Ač se to nezdá,tedy i zákon č.114/1992 Sb o ochraně přírody a krajiny má v sobě něco z odkazu našich předků. Tím,že jím pohrdáme,popíráme zvyky dědečků a babiček,kteří nám tu nechali pole a vinohrad.Popíráme svou minulost.Protože většinu těchto zničených stromů někdo zasadil.Nějaký náš předek.Ničíme jeho práci a odkaz této práce.
Jakou má asi naše společnost perspektivu,když si i takto ničíme část své minulosti?