ZVOLNA SE ROZKLÁDAJÍCÍ SEŠÍVAČKA ANEB „ZELENÁ“ KANCELÁŘ

Žijeme v době, kdy se každý provoz snaží být co nejekologičtějším, už proto, že prezentace takové firmy navenek působí pro zákazníka přístupnějším dojmem. Jistě si dnes každý dobře rozmyslí, bude-li brát zboží od „zelené“ firmy, anebo od té, za kterou stojí spoušť a zkáza v podobě narušeného životního prostředí, otrávených řek a pustin bez života. Je, myslím si, dobře, že podniky jsou zákazníkem tlačeny k šetrnější produkci. Nicméně ve snaze vylepšit a „ozelenit“ systém produkce a prodeje zboží zapomíná často vedení těchto subjektů na banální, a přesto zásadní prvek své činnosti, který je a přitom nemusí být neekologický. Každý malý i velký podnik musí nutně vést systém administrativy, chcete-li „úřadování“. Za všemi těmi výkazy zisků a ztrát, formuláři a fakturami, nezbytně zůstává na konci obrovská hora kancelářského odpadu.
Biologicky rozložitelný odpad tvoří v sezóně až 40-ti procentní podíl z celkové masy odpadu, kterou produkuje každá domácnost. V případě kancelářských firem je podíl čistě biologicky degradabilního odpadu sice menší, o to větší je však zastoupení odpadu, který si snadno dokážeme představit jako předměty denní administrativní potřeby a spotřeby. Vedle papíru a tiskopisů však značný podíl, lišící se sice mezi jednotlivými podniky, také psací pomůcky, stojany na tužky, sešívačky, pořadače. Tyto výrobky, vyráběné především z plastů, doposud značným způsobem navyšovaly podíl odpadu, který nutně bude plnit žluté kontejnery.
Ne však nevyhnutelně. Řada výše uvedených kancelářských potřeb je dnes poměrně běžně dostupná jako výrobky z bioplastů, tedy výrobků z plastické hmoty vyrobených z biomasy. Základní stavební látkou bioplastů je celá řada škrobů, především kukuřičných a řepných, významná část připadá i na recyklovanou rostlinnou biomasu. Uváděné výrobky mají stejné mechanické a technické vlastnosti (pružnost a odolnost) jako jejich neekologičtí předchůdci. Vykazují shodné kvality v běžném použití, navíc se nám nabízí pozitivum v podobě snadné recyklace. Spektrum na trhu dostupných běžně výrobků se už dávno netýká jen psacích potřeb, ale prakticky veškerého kancelářského vybavení.
Význam bioplastů užívaných v administrativní práci by měl dále narůstat, společně s implementací zásad o „dobré praxi“ a kampaní „zelené úřadování“. Pokud objektivně zhodnotíme, jaké množství odpadů produkují státní organizace a instituce, počínaje ministerstvy a úřady samosprávy konče, zjistíme, že jiný přístup by nebyl ničím jiným než mrháním státních prostředků a závažným zatěžováním životního prostředí. Recyklace a užívání dostupných a jednoduchých bioplastů by skutečně mohla ozelenit výrobní proces i soukromých podnikatelských subjektů. A ono „zelené úřadování“ se nemusí týkat jen zavedení bioplastů do běžné praxe. Existuje celá řada ověřených a vyzkoušených přístupů, jak zefektivnit a z hlediska životního prostředí ozdravit administrativní proces v každé kanceláři.
Vybudovat čistší administrativní proces se nemusí nutně týkat jen podniků a firem, vždyť spousta lidí dnes pracuje přímo z domu, od svého počítače. Jak si tedy zařídit svou domácí zelenou kancelář? Stačí se držet několika jednoduchých rad k zamyšlení. Každý výrobek, ať už je to židle nebo stůl, má svoji historii. A právě tato historie výrobku je zásadní při výběru vhodného vybavení. Přemýšlejte, kolik energie bylo na jeho výrobu vynaloženo, odkud pochází, a jaké zdravotní důsledky či dopad na životní prostředí může takový výrobek mít. Kupujte výrobky s vědomím, že se stanete součástí jejich historie – jak dlouho je budete používat, a co s nimi potom bude. Tím značně snížíte množství odpadu.

Dávejte si pozor na výrobky, jejichž výrobní proces je zdlouhavý díky nadbytečným krokům – lakování dřevěných ploch nebo užívání rozpouštědel zvyšuje míru těžkých kovů a karcinogenů ve Vašem přímém okolí. Při vybavení pracovny dávejte přednost trvanlivým materiálům. Ty se vyznačují delší životností, čímž se šetří materiál, výrobní náklady. Povšimněte si také, jak dlouhou záruku výrobce na daný produkt poskytuje. Dlouhá životnost většinou odpovídá delší záruce. Pokud jde o každodenní papírování, můžete sami ovlivnit výběr tiskopisů, které používáte. Dobře si prohlédněte, zda věci, které běžně a často používáte (jako například kancelářské papíry, sešity či dopisní obálky), nejsou složeny z více druhů materiálu. Kombinované materiály ztěžují možnost případné recyklace.
Všeobecně dávejte přednost produktům, které můžete znova naplnit a opakovaně použít, nebo využívat rozmanitým způsobem. Při nákupu toneru do tiskárny či kopírky sáhněte raději po doplňovacích. Po dvou třech doplněních ještě ke všemu ušetříte. Mýtus, že ekologický provoz se prodraží, se nezakládá na pravdě. Čas, který strávíte při výběru vhodných materiálů se Vám brzy vrátí, v podobě ušetřených peněz a pocitu, že jste udělali něco, co pomohlo nejen Vám. Víte, ono je to se zeleným úřadováním na první pohled trochu jinak, než bývá zvykem. Zatímco „normální“ běžná kancelářská činnost odpad produkuje – zůstává za Vámi nejen spousta práce, ale i koš plný odpadků. To, že v druhém případě po Vás zůstanou jen výsledky Vaší práce, by Vás mohlo motivovat. Navíc se začnete do práce těšit o něco víc, pokud budete moci každý den pozorovat, jak se postupně rozkládá Vaše sešívačka v kompostu.

Pro více informací o projektu „Zelené úřadování“ použijte odkaz:
http://zeleneuradovani.cz
Mgr. Radomír Dohnal

INZERÁT :

Překáží Vám?

Pláňka stromu, která Vám na zahrádce vyrostla omylem

Nevíte kam s ní?

Je Vám líto ji jen tak vyhodit a zničit ?

Obraťte se s důvěrou na naši pěstitelskou školku.

Pomůžeme Vám.

Pláňata a odkopky všeho druhu umístníme zdarma v naší
školce a až trochu povyrostou, vysadíme je někde v okolí
naší obce. Stačí jen vykopat a ponechat u našich vrat.

Pro radost, pro užitek, PROSTROM o.s. , Anenská 561

O maličkostech

O maličkostech I.



Tak je tady konečně jaro.Nastává ten krásný čas rašení pupenů a voňavého vzduchu.Jakmile roztaje sníh je ale na ledacos vidět.
Při vycházkách po nejbližším okolí obce nacházím nepořádek a odpadky na místech, kde by být neměly. Množí se černé skládky a rostou, protože se o ně nikdo nepostará.Chápu, že obecní zastupitelstvo má dost práce uvnitř obce a odbor životního prostředí musí řešit závažnější problémy. Na maličkosti tohoto typu nemá čas.Jenomže to nejsou maličkosti
.Kazí to vzhled i dobré jméno. Zviditelňujeme obec tím, že pořádáme různé akce – Hody,Den řemesel, vinobraní.Máme cyklotrasy, jsme součástí regionu, ale uklizeno nemáme.
K obci patří také okolní cesty a cestičky a ne všichni návštěvníci tráví svůj čas ve vinném sklípku. Pokud si vyrazí na procházku, skončí na nějakém smetišti. Zrovna tak musí být zklamaní i občané, kteří tráví svůj volný čas venku. Přibývá starších lidí, chodí na procházky se psem, přibývá rodinných procházek s dětmi. Míst, kam se dá zajít, není u nás zase tak mnoho.A i to málo je zasypávané odpadky nebo je znehodnoceno jiným způsobem. Máme smůlu, že nejsme součástí žádné chráněné oblasti, ovšem ke dvěma máme velmi blízko (Mikulčice, Soutok). Měli bychom si to uvědomit a raději chránit než likvidovat to málo z přírody, co tu máme.
Žijeme tady a teď, bohužel.Co uděláme nebo neuděláme, budeme mít. Viděla jsem návrhy a plány výsadby schválené už před deseti lety. Jednou to tady u nás bude krásné. Jednou…
V novém územním plánu jsou tyto návrhy zase jenom opsané. Ale kdo to udělá? A kdy? Aby tu bylo krásně, je potřeba vidět dál než jenom k plotu vlastního dvora nebo zahrady. Asi se nedožiju nových alejí, remízků, louček, když se bude jenom plánovat a opisovat. Musím se spokojit s odpadky kolem cest?
S minimálními finančními prostředky, rozumnou spoluprací s obecním úřadem a majiteli pozemků, by se tyto plány mohly alespoň v některých bodech plnit. A začít můžeme s maličkostmi, když na víc nemáme.
I stromy rostou pomalu.
Jako občan mám povinnost a tedy i právo starat se o své životní prostředí.Pokusím se obojího využít, a třeba se někdo z vás přidá.









Duben 2006

O maličkostech V



Nebudete mi to věřit,ale jsem naštvaná.
Snad vinou energetické politiky,snad pro atavistický pud,který nás nutí dívat se do hořícího ohně aspoň v krbových kamnech.
Pokud někdo v lese,o pár nadmořských metrů výš,upytlačí smrk nebo borovici,ten les to snad ani nepozná.Vím,že se to nesmí,ale dělá se to.Ovšem tady u nás,kde se dají vzrostlé,volně rostoucí stromy spočítat div ne na prstech,zůstane po takovém „pytlákovi“pořádná díra,která je ze všech stran vidět.A prázdných míst přibývá.
Rychlost s jakou stromy mizí je zarážející.Ještě tak dvě tři zimy a nebude v okolí obce co ořezávat a kácet.Možná zbude křoví.To v super výhřevných kamnech nehoří,a má tedy šanci,
že přežije.
Víte, že i dnes jsou země,kde je pokácení stromu trestáno jako zločin? U nás nejsme a
ještě dlouho nebudeme tak daleko.Když vás zrovna nechytí,jste za šikulu.To ,že jste sobec,který získal trochu dřeva zadarmo,vám vynese nanejvýš uznalé poplácání po ramenou od kamaráda,co vám půjčil pilu.Že v podstatě okrádáte nás ostatní je vedlejší.Matička příroda přece patří všem,a tak si z ní každý může něco urvat.A vůbec,co si tady stěžuji,měla jsem s tou pilou přijít první.
Zákon je vlastně zdokonalené zvykové právo z dávných dob.Ač se to nezdá,tedy i zákon č.114/1992 Sb o ochraně přírody a krajiny má v sobě něco z odkazu našich předků. Tím,že jím pohrdáme,popíráme zvyky dědečků a babiček,kteří nám tu nechali pole a vinohrad.Popíráme svou minulost.Protože většinu těchto zničených stromů někdo zasadil.Nějaký náš předek.Ničíme jeho práci a odkaz této práce.
Jakou má asi naše společnost perspektivu,když si i takto ničíme část své minulosti?

Letos přišlo léto v polovině jara, a tak není divu, že příznivé počasí v nás probouzí chuť po toulkách a vycházkách silněji než jindy. Ne každý však má dost času, aby mohl vyrazit na týdenní dovolenou k moři, zvlášť když se vinohrad sám neokope. Proto možná vezmete za vděk několika jenoduchými „nápady“ na výlety po blízkém okolí, třeba na jedno volné odpoledne. To, co máme celou dobu před očima, nám může zevšednět, neměli bychom zapomínat, v jak krásném a bohatém kraji žijeme.

Například můžete navštívit nejstarší ovocný strom na našem katastru – stoletou oskeruši ve vinohradu naproti drůbežárně. Ještě pořád k ní nevede šipka s upozorněním, ale splést si ji nemůžete. Takový habitus jako má oskeruše, žádný jiný strom nemá.

Kdo by rád vyrazil ze sluncem rozpálených ulic jen na chvilku, někam pod stinný příkrov zelených stromů, může se vydat pěšky, na kole i s kočárkem podél pískovny Jamy k řece Moravě. Momentálně tam sice „řádí“ vodohospodáři, ale dál po cestě lesem kolem lesních kanálů je spousta věcí k vidění. Navíc vás u řeky bude čekat cílové překvapení – malá hospůdka s letním provozem a příjemným posezením na malé zahrádce. Počítáno od vrcholu „Mlýňáku“ je délka této trasy 5 km, takže se určitě nemusíte bát vzít s sebou Vaše nejmenší.

Pro náročnější výlet můžete zvolit trasu podél řeky Kyjovky. Vrbové křoviny vytváří svěží kulisu léta, řeka pozvolna šumí a vy se můžete obdivovat mimo jiného přítomností pestré avifauny (touto dobou zejména ťuhýk šedý, čejka chocholatá, luňák hnědý, káně lesní, poštolky, moudivláček lužní, mlynařík dlouhoocasý).
Jeden dalekohled tak může změnit rodinný výlet na napínavou objevnou výpravu. A kdo ptáky nemusí, může se aspoň podívat, jak se daří koňům na Salaši. Pokračovat můžete po modré značce lesem až ke Skařinám. Čápi a volavky už mají hnízdění téměř za sebou, ale ptačí hlasy na tomto, v ČR nejznámějším hnízdišti, neutichají po celý rok. Přírodní rezervace je opatřena naučnými tabulemi, a mladí Brontosauři z Mikulčic se starají, aby tu bylo pořád na co koukat.

Jestli Vás nohy nebolí, můžete se projít po památce UNESCO, Velkomoravských Mikulčicích. Na Vykopávkách je malá hospůdka, kde naleznete vše potřebné k tomu, abyste doplnili energii. Cesta kolem řeky Kyjovky a lesem je dobře značená, lesní úsek je však trochu víc „rozdrncanější“. Délka cesty měřená od „Mlýňáku“ nepřesahuje 7,5 km.
Posledním nápadem na krátký netradiční cyklistický okruh může být například cesta podél Jam, se zastávkou na Forotě, a dále po zeleně značené Anglické aleji bohatými lužními lesy. Cyklistický výlet můžete spojit třeba i se sběrem hub. Žampiony a lošáky jelení rostou kolem starých dubů, a někdy jich je tolik, že ani pořádný košík na takové nadělení nestačí. Zastavit se můžete pod Tvrdonicemi u památníku věnovaného obnově lužních lesů. A jak tradice výletů velí, uzavřít okruh zastávkou s posezením v pohostinství U Melišů v Týnci. Délka této trasy je 12 km.

O Kyjovce

Obvykle to, co máme nejvíce na očích, uniká naší pozornosti. Snad právě proto, že jsme si už zvykli. Například všichni víme, že pod naší krásnou jihomoravskou vsí teče řeka Kyjovka. Jen málokdo z nás ale o této říčce ví něco bližšího, a to je jistě zbytečná škoda. Pojďme se radši na pár zajímavostí a faktů podívat :
Řeka Kyjovka pramení u obce Staré Hutě ve Chřibech a ústí do řeky Dyje pod Lanžhotem. Celá délka toku činí 86,7 kilometrů a oblast povodí, tj. velikost plochy, kterou říčka odvodňuje zabírá 665,8 km2 ( podle ČHMÚ). Takže naše Kyjovka není žádný malý potůček. Těch se do ní vlévá hned několik – levostranné přítoky jsou Kratinka a Hruškovice, pravostranné pak Šardický a Mutěnický potok, Prušánka a Svodnice.
Řeka Kyjovka (v horní části svého toku nazývaná též Stupava) je téměř v celé délce svého toku splavná. Samozřejmě ne s parníkem, ale malý člun se vejde. S výjimkou úseku Koryčanské přehrady. Tady dole u nás je to rozhodně zajímavý a netradiční zážitek, plavit se po ní, ale chce to někdy pevné nervy. Na své si při takové cestě přijdou nejen „vodní“ nadšenci, ale každý kdo má vztah k přírodě .
Úsek mezi Lužicemi a Mikulčicemi nepřináší žádné mimořádné dobrodružství, kromě občasného najetí na mělčinu. Cesta z Moravské do Týnce patří zase mezi nejhezčí části, protože vede pod klenbou zelených stromů. K pěknému zážitku přispívá i možnost podívat se zblízka na práci bobrů. Zajímavých zvířátek uvidíte celou řadu, a to nemyslím jen kačeny a husy pod Týncem. Vodou rejdí ondatry a nad hlavou vám předvádí svá letecká čísla lednáček říční.
Trasa z Týnce do Tvrdonic je několikrát přehrazena náplavami, takže to chce i trochu štěstí a zkušenosti, jinak se asi vykoupáte. Kostice vás na jaře přivítají záplavou žlutých kosatců a než se nadějete, jste pod železničním mostem v Lanžhotě. Tady už je čas vysednout, protože dál do lesa je kolem vody hotová džungle. Jen místo moskytů jsou tady komáři.
V Kyjovce žije i několik druhů mlžů, kteří nám sice přijdou běžní, ale přesto jsou přísně chráněni. Například velevrub malířský, škeble rybničná a nebo jmenovkyně řeky – kyjovka říční. Jinak na tyhle škeblovité potvůrky se sem jezdí dívat odborníci z celé České republiky, protože prý jinde tak velké a hezké nejsou .

Hezkou plavbu přejeme.

Sázíme, sázíme.....


Sázení u silnice, které proběhlo v sobotu 17. října, se povedlo. Navzdory všem skeptikům a posměváčkům, planým slibům a dokonce i navzdory špatnému počasí se povedlo. Občanské sdružení Prostrom uspělo se svým projektem „Jabloně“ v soutěži u Nadace Partnerství Strom života – Malé granty, získalo příspěvek na nákup sazenic stromků a pustilo se do práce.

Ale byli to absolventi naší bývalé ZDŠ, ročník 1952 a 53, kteří si letos na jaře, na svém srazu najednou uvědomili, že krajina jejich dětství se změnila. Snad je to věkem, že tyto změny vnímáme poněkud nostalgicky. Některé změny ovlivnit nejde, protože nechceme nebo nemůžeme. Ale zanechat po sobě trvalou a živou ekologickou stopu v podobě vysazených stromů, to udělat můžeme. A najednou tu byl nápad.

Nápad se líbil nám i Nadaci Partnerství, která jej finančně podpořila. Příprava realizace probíhala od června do října a úspěšně skončila vysazením stovky stromů kolem silnice do Hrušek. Většinou jde o jabloně původních krajových odrůd, které nepotřebují chemickou ochranu. Dohromady s loňskou výsadbou tak přibylo v okolí obce dvě stě kusů nových dřevin a realizace celého projektu, výsadba aleje kolem silnice, je ukončena.

Tato alej dnes patří, aspoň symbolicky, spolužákům z 9.A a 9.B, absolventům z roku 1968, rodákům z Moravské Nové Vsi. A znovu v ní rozkvetou mladé stromy. Dali dárek sobě, své obci a životnímu prostředí vůbec. Proč ne. Vždyť jsou tu doma.

Za pár let se zapomene, kdo a proč ty stromy zasadil, čí to byl nápad a kdo to udělal. Ale vědět zrovna tohle, není důležité. Mnohem důležitější je, že stromy tady budou s námi.
Pro radost, pro užitek, Prostrom.